|
|
Etologické pozorování vybraných životních projevů krůty domácí
Kovářová, Nikola
Cílem bakalářské práce bylo vyhodnotit etologické pozorování vybraných životních projevů krůty domácí. V literárním přehledu jsem se zaměřila na definování etologie, její historie a rozdělení této vědy. V kapitole životních projevů byly popsány smyslové vlastnosti a velká část této kapitoly byla věnována specifickému chování krůt. Největší pozornost byla zaměřena na škodlivé chování, které je ve velkochovu krůt často řešeným tématem. Přiblížila jsem tuto problematiku a některé postupy, jimiž se chovatelé snaží předcházet tomuto chování, které se často rozvíjí a vede ke kanibalismu. Práce byla zakončena vyhodnocením etologického pozorování, při kterém byla využita metoda skupinového snímkování. Nejčastěji zastoupená aktivita všech pozorovaných dní bylo komfortní chování (35,21 %), odpočinek (15,89 %) a zobrazování (10,94 %).
|
|
|
Vliv obohaceného prostředí na chování prasat v intenzivním a extenzivním způsobu chovu
ULMONOVÁ, Karolína
Diplomová práce navazovala na Bakalářskou práci Ulmonová (2018). Práce byla zaměřena na eliminaci agresivního chování v extenzivním a intenzivním chovu prasat. V obou podnicích byla hračka umístěna v předvýkrmu a ve výkrmu prasat. Bylo předpokládáno, že snížením agresivního chování se sníží poranění prasat (okousané ocásky, uši, pupek). K eliminaci agresivního chování byla využita hračka (dřevěné špalky, řetězy), která byla do kotců vždy spuštěna v určitou dobu a v určitou dobu zase vytažena. V obou podnicích byly vytvořeny 2 skupiny (kontrolní/pokusná). V intenzivním chovu po 15 kusech, později po 13 kusech. V extenzivním chovu po 10 kusech. Během předvýkrmu byl vytvořen 1 etogram a během výkrmu byly vytvořeny další 3 etogramy. V etogramech byly hodnoceny základní kategorie chování (příjem krmiva, odpočinek, pohyb, stání) a frekvenční kategorie chování (hra/agresivní chování). Více času příjmem krmiva strávily skupiny v extenzivním chovu oproti skupinám v intenzivním chovu. Odpočinkem více času trávila zvířata z kontrolních skupin. Pohybem více času trávily pokusné skupiny. Pohyb byl spojován s přítomností hračky v kotci. Stání na obou farmách značně kolísalo, při všech pozorování. Četnost agresivního chování byla nejvyšší u kontrolní skupiny v intenzivním chovu a v průběhu se stále zvyšovala. U pokusné skupiny v intenzivním chovu došlo ke snížení agresivního chování, ale ne k úplné eliminaci. Četnost agresivního chování v extenzivním chovu byla zanedbatelná. Nejvyšší četnost hry byla u pokusné skupiny v intenzivním chovu, nejvíce si prasata hrála s hračkou. U pokusné skupiny byla nejvyšší četnost u hry s vybavením (měli k dispozici slámu). Kanibalismus se objevil pouze u kontrolní skupiny v intenzivním chovu, v polovině výkrmu. U této skupiny došlo ke konci výkrmu k nutné porážce z důvodů okusování ocásku u jednoho prasete.
|
|
| |
|
| |
|
|
Využití obohaceného prostředí při výkrmu prasat
ULMONOVÁ, Karolína
V bakalářské práci byl řešena problematika vzniku kanibalismu při výkrmu prasat. Tento problém byl eliminován pomocí obohaceného prostoru, kdy se do kotce k prasatům umístily hračky. Třikrát během výkrmu bylo provedeno etologické pozorování, kde se sledovaly základní kategorie chování (odpočinek, příjem krmiva, stání, pohyb) a frekvenční kategorie chování (hra, agresivní chování). Změny v základních kategorií chování se začaly projevovat v polovině výkrmu. Prasata z pokusné skupiny více času odpočívala a stála. Naproti tomu prasata z kontrolní skupiny více času věnovala pohybu. Od začátku výkrmu byl mezi skupinami velký rozdíl mezi hrou a agresivním chováním. U prasat z kontrolní skupiny postupně projevy hry ustávaly a zvyšovalo se agresivní chování. Oproti tomu u pokusné skupiny se během výkrmu četnost hry zvyšovala a agresivní chování se postupně snižovalo. K úplné eliminaci však nedošlo. Kanibalismus v podobě okousaných ocásků se projevil ke konci výkrmu pouze u kontrolní skupiny.
|
|
|
Raci jako kořist
MAN, Milan
Vzhledem k nárůstu počtu nepůvodních druhů raků a jejich přítomnosti na stále více lokalitách je tu i možnost jejich eliminace pomocí dravých druhů ryb. Délkové vztahy mezi kořistí a predátorem by nám mohly tuto možnost objasnit. Cílem této bakalářské práce bylo vypracování kvalitní literární rešerše o začlenění raků do potravního řetězce a zpracování odebraných vzorků okounů říčních (Perca fluviatilis) z lokality s výskytem juvenilů raka říčního (Astacus astacus). Chtěl jsem tímto ověřit možnost predace okouna říčního na juvenilních jedincích raka říčního. V analyzovaných okounech byli však nalezeni jen tři raci. Po velmi nízkém zastoupení raků v analyzovaných okounech, bylo přistoupeno k laboratornímu experimentu s tohoročky raka signálního (Pacifastacus leniusculus) a okouny. Bohužel tento experiment dopadl zcela neočekávaně. Okounům byli předloženi raci, ale ryby o ně po celou dobu experimentu nejevily žádný zájem. Výsledky analýzy potravy ukazují, že menší okouni jsou sice schopní raky pozřít, ale nejedná se o vyhledávanou složku jejich potravy. V tomto případě byla nízká frekvence výskytu raků v potravě způsobena dostatkem potravy další (larvy hmyzu) a také množstvím úkrytů v rybníce, kde byli raci odchováváni. Experimentálně se mi bohužel nepodařilo potvrdit pozitivní vztah okouna coby predátora a juvenilního raka coby kořisti. Avšak závěry ostatních studií o využití větších okounů dokazují preferenci a vysokou frekvenci výskytu juvenilních druhů raků v jejich potravě.
|
|
|
Demonstrace základní charakteristiky populační dynamiky ve školním akváriu - synchronizace ekdyse a dostupnosti potravy u modelového organismu
HROUDOVÁ, Eva
Tato bakalářská práce je zaměřena na synchronizaci ekdyse a dostupnosti potravy u semiakvatické ploštice hladinatky pobřežní (Microvelia reticulata) (Heteroptera: Gerromorpha). Ekdyse, neboli svlékání, je období, kdy jedinec shazuje starou kutikulu a postupně ji nahrazuje novou. Hlavním úkolem bylo zjistit, zda má na ekdysi vliv dostupnost potravy. Dalším cílem bylo zhodnotit, jestli by byl takovýto experiment proveditelný ve školních podmínkách. Během experimentu bylo sledováno celkem 18 kohort s počátečním počtem přibližně 20 jedinců. Všechny kohorty byly krmeny obden a vždy byl zaznamenáván počet svlečených a uhynulých jedinců. Ke sledování závislosti četnosti ekdyse na dostupnosti potravy byly použity tři způsoby analýzy - analýza testem 2, analýza t-testem a analýza hierarchickou ANOVOU. Výsledky ukazují, že dostupnost potravy může mít na ekdysi vliv, přičemž vyšší počet svlékání byl obvykle ve dnech bez dostupné potravy. Je možné, že vyvíjející se nymfy M. reticulata jsou limitovány konkurencí a přednostně se svlékají při nedostupné potravě. Tento dlouhodobý experiment není vhodné použít v běžných školních podmínkách, neboť je velmi časově a prostorově náročný, a neprokázal přesvědčivé výsledky.
|
|
|
Semiakvatické ploštice jako predátoři a kořist a jejich využití ve výuce přírodopisu
JANDA, Václav
Tato bakalářská práce má za cíl vytvořit přehled doposud zaznamenaných informací o kořisti a predátorech semiakvatických ploštic (Gerromorpha), jejich potravním chování a strategiích obrany před predátory. Semiakvatické ploštice jsou uzpůsobeny pro život na hladině různých vodních těles od kaluží až po otevřený oceán. Většina z nich se živí hmyzem spadlým na vodní hladinu nebo hmyzem na hladině se líhnoucím či korýši menších rozměrů. K vyhledání kořisti používají především zrak a vnímání vibrací vodní hladiny způsobených kořistí. Jako efektivní obrana před predátory se mezi nimi vyvinula strategie tzv. "školek". Některé druhy mají složené oči se specializovanými ommatidii, které umožňují vidět jak kořist na hladině, tak predátora pod hladinou. Součástí této práce je i návrh využití semiakvatických ploštic při výuce přírodopisu. Gerromorpha jsou pro vyučování přírodopisu vhodná, jelikož je na nich možné pozorovat použití bodavě sacího ústrojí a potravní vztahy jako jsou predace, kanibalismus či kleptoparazitismus. Nenáročnost chovu zástupců infrařádu Gerromorpha zároveň umožňuje snadnou realizaci pokusů a pozorování ve školním prostředí.
|
|
|
Vliv teploty vody na ontogenezi keříčkovce jihoafrického (Clarias gariepinus) během postembryonálního vývoje
FRANTA, Pavel
Bakalářská práce zahrnovala dva metodicky totožné experimenty, ve kterých byl sledován nástup klíčových úseků rané ontogeneze (H95, S95, Re95) při teplotě 24 °C. V rámci experimentů bylo využito 29 experimentálních skupin eleuterembryí/larev krmených vždy po dobu 30 dní, které se však lišily v načasování začátku podávání vnější potravy. První skupina byla poprvé nakrmena ve věku 72 hPF a každá další skupina vždy o 6 hodin později než skupina předcházející (poslední krmená skupina tak zahájila příjem potravy ve věku 240 hPF). Jako kontrola posloužila skupina, které po celou dobu pokusu nebyla podávána žádná vnější potrava. Byl zkoumán vliv načasování zahájení krmení na morfometrické a gravimetrické parametry, velikostní rozložení, přežívání a míru kanibalismu eleuterembryí/larev. Při teplotě 24 °C se eleuterembrya vykulila (H95) po uplynutí 36, resp. 33 hodin (1., resp. 2. experiment) od oplození. K zahájení příjmu exogenní potravy (S95) došlo během 1. experimentu ve věku 123 hPF a strávení žloutkového váčku u larev (Re95) nastalo ve stáří 150 hPF. V případě 2. experimentu byl příjem exogenní potravy zaznamenán ve stáří 115 hPF a strávení žloutkového váčku u larev ve stáří 161 hPF. Během časového intervalu H95 až S95 byla zaznamenána vyšší míra růstu, především pak ocasní části těla. V intervalu S95 Re95 se u nekrmených larev růst zastavil (první projev hladovění). Na konci pokusu byly vlivem odlišného načasování zahájení krmení statisticky průkazně ovlivněny (P < 0,01) všechny sledované parametry kromě míry kanibalismu. Zatímco procentuální zastoupení velkých a středně velkých jedinců (potencionálních kanibalů) klesalo s prodlužující se dobou zahájení krmení, míra kanibalismu se neměnila. Narůstalo však zastoupení malých jedinců v jednotlivých skupinách. U keříčkovce jihoafrického se potvrdilo, že není vhodné z hlediska přežívání oddalovat zahájení krmení. Na rozdíl od přežívání, u morfometrických parametrů nebylo pozorováno statisticky významné negativní snížení hodnot, pokud k zahájení krmení eleuterembryí/larev bylo přistoupeno před dosažením věku 216 hPF. Dále bylo zjištěno, že téměř 100 % jedinců v kontrolní (nekrmené) skupině uhynulo ve stáří 377 hPF. První známky zvýšené mortality však byly pozorovány již ve stáří 283 hPF. Na základě výše uvedeného lze tak říci, že k nástupu PNR (point of no return) došlo u keříčkovce jihoafrického přibližně ve věku 270 hPF.
|
|
|
Vliv světelného režimu na úspěšnost adaptace larev štiky obecné (\kur{Esox lucius}) na umělé krmivo v rámci RAS
DUŠEK, Tomáš
Cílem bakalářské práce bylo experimentálně vyhodnotit možnosti adaptace štiky obecné (Esox lucius) na kontrolované podmínky chovu v RAS a na příjem umělého peletovaného krmiva. Zvláštní pozornost byla zaměřena na vliv světelného režimu na úspěšnost adaptace a míru kanibalismu. Experiment byl rozdělen do šesti skupin s různým světelným režimem (L8 : D16, L4 : D8 : L4 : D8, L12 : D12, L4 : D4 : L4 : D4 : L4 : D4, L16 : D8, L8 : D4 : L8 : D4). Do každé skupiny bylo nasazeno 3 600ks larev štiky, tedy 20 ks.l-1. Krmení probíhalo ručně v intervalu 15 min. Denně byl zaznamenáván úhyn a probíhala biometrická měření. Po 15 dnech byl experiment vyhodnocen. Adaptace na peletované krmivo byla úspěšná. Byl zjištěn vliv světelného režimu na přežití, kanibalismus a růst štiky obecné v RAS. Nejvyšší konečná kusová hmotnost byla dosažena při použití světelného režimu L16 : D8 (W= 0,13135 ? 0,02924 g). Nejnižší konečná hmotnost byla u světelného režimu L8 : D16 (W= 0,06296 ? 0,01306 g). Nejvyššího přežití bylo dosaženo u světelného režimu L8 : D4 : L8 : D4 (61,36 %), nejhoršího u světelného režimu L4 : D8 : L4 : D8 (28,33 %).
|
host ::
RSS.